Rozdílná směs v pneumatice

Jedním z nejpopulárnějších způsobů a rozhodně ten nejjednodušší, jak zlepšit vlastnosti pneumatik, je huštění pneu různými plyny. Za normálních okolností jde o vzduch. Ten je zde nahrazován plyny, které mají mít teoreticky lepší vlastnosti. Jaká je realita?

Inertní plyny vítězí, ale minimálně

Inertní, netečné, tedy plyny, které nereagují s okolím a jsou extrémně stálé, a to jak chemicky, tak fyzikálně. V tomto odvětví jde typicky o dusík, který můžete do svých pneumatik napustit v leckterém servisu. Jaké jsou (mají být) jeho výhody?

  • Dusík je teplotně stálejší.
  • Neoxiduje látky uvnitř pneumatiky.
  • Díky větším molekulám by neměl tolik ucházet z pneumatiky= méně časté huštění.

Realita je však poněkud jiná. Stačí, když si vzpomeneme, z čeho je tvořen vzduch, tedy směs plynů, kterou do pneumatik doplňujeme obyčejně. Drtivá většina, skoro 80% je zastoupena dusíkem. Vzduch se tak chová velmi podobně, jako samotný dusík. Že je tomu tak, prokázalo pozorování, odborné testy i názory specialistů. Plnění pneumatik čistě inertním plynem má smysl v jiných oblastech, kde se i těch 20% kyslíku projeví. Například všude tam, kde je pneumatika tak exponovaná, že hrozí vznícení, tedy u letadel nebo závodních automobilů.

Jistě, plnit dusík do pneumatik můžete, rozhodně tím nedojde k zhoršení vlastností a provozu, jen to vylepšení asi nebude pozorovatelné, ale pro pojištění dokonalého pocitu z připravenosti vozu na všechny nástrahy nám může pomoci psychologicky (což není vždy za volantem úplně to nejlepší). Za dusík si však zaplatíte výrazně víc, než za obyčejné nafouknutí pneumatik na benzínce, a tak nelze jinak, než používání dusíku nedoporučit.

{ Comments are closed! }